EAD
Rodinné pasy
Miroslav Houška
MO Pelhřimov
Mladí křešťanští demokraté
KDU-ČSL
dfsdf

Nacházíte se zde: Úvodní stránka » Page 2

Jan Brožek: obrana živnostníků proti M. Štěchovi

Červen 23, 2017

Proč i tak rozumný a zkušený politik, jako je předseda senátu Milan Štěch, navrhuje věc, u které se už tolikrát ukázalo, že je nesprávná? Předseda senátu by chtěl, aby co nejvíce lidí, kteří momentálně podnikají (a to i onou formou podnikání, kdy na stavbu každý den v dodávce přijíždí skupina 6 podnikatelů/zedníků, každý se samostatným IČO) zanechalo podnikání a šlo se nechat zaměstnat, protože už se jim to nevyplatí.
brozek_kosileupr.jpgNeberte můj článek tak, že zaměstnanci jsou špatní. Naopak, některá odvětví vyžadují, aby je vykonávali zaměstnanci, často i zaměstnanci veřejného sektoru - každá větší organizace prostě má lidi zaměstnávat, nemluvě o organizacích, jako jsou školy či nemocnice, kde to na “živnostňák” opravdu nejde.
Ale neobejdeme se ani bez těch živnostníků. Řeknu to z pohledu starosty malé obce o 1700 duších. Těch 1700 lidí je v deseti různých vesnicích, což není tak úplně neobvyklý obrázek českého venkova. A za každého, kdo tu podniká, jsem rád. I když to je podnikatel zedník.
Co na tom? Ti lidé dobrovolně podstupují riziko práce na vlastní pěst, bez dovolené, bez nemocenské. Podnikání má řadu výhod, ale i nevýhod, a je na každém, aby zvážil, co pro něj převažuje. Jestli se stát opět zachová jako gauner, tak to na venkově půjde už úplně do háje.
Do práce bude každý dojíždět, protože na vsi prostě továrny nejsou. Podnikatelé, kteří mohli jednou vyrůst právě do zaměstnavatelů, nikdy nevyrostou (tak to totiž opravdu funguje - úspěšní podnikatelé pak zaměstnávají lidi, pane předsedo). Takže obyvatel venkova bude tak dlouho dojíždět, až se přestěhuje, protože vesnice bude mrtvá, on tam nenakoupí, nenají se a nikdo mu žádnou službu nenabídne.
A prozradím vám sladké tajemství. Už dnes nám podnikatelé chybí. Víte, jak dlouho čekáte na solidního zedníka? Topenáře, elektrikáře, pokrývače? Víte, že na vesnicích se zavírají prodejny a hospody, protože jsme samá regulace a nařízení? Kdo mi spraví střechu na baráku? Budu volat OPBH, nebo jak to bude?
Pokud chcete dostat lidi do zaměstnání, jdete na to blbě. Ublížíte poctivým a slušným. A nikdo z těch poctivých a slušných to nebude řešit tím, že se nechá zaměstnat. Bude nadávat, bude mít méně peněz, které nám tu pak na venkově budou chybět, nikdy se nezmůže na to, aby někoho zaměstnal. Dál nám tu bude chybět práce.
Zjednodušte podmínky pro podnikání, otevřete trh práce, urychlete stavební řízení, zjednodušte účetnictví. Tohle nám pomůže. Ne další bič na OSVČ.
Jan Brožek, starosta Černovic

Jan Matějů: EURO? Nespěchejme, není důvod

Červen 15, 2017

Pelhřimov - Čas od času se debatuje, kdy opustit českou korunu a přejít na EURO. Banky, finanční instituce i firmy, zejména ty, které obchodují se zeměmi platícími EURem, mají jasno: co nejdříve. I pro turisty by to bylo pohodlnější. Tak v čem je problém?
usmev2.JPGPo dlouhotrvajícím umělém oslabování koruny by výplaty, úspory či penze v poměru 1 EURO za 27 Kč z nás (skoro) všech udělaly žebráky. Stačí se podívat na ceny v zemích, kde je EURO. Proto si na přijetí EURa počkejme, až si koruna najde přirozenou a relativně stabilní kurzovou hladinu. Obecná shoda je, že vhodný kurz pro přijetí EURO je lehce pod 20 korunami.
Dalším důvodem je, že EURO způsobuje některým zemím tzv. eurozóny vážné hospodářské problémy. Zavedení jednotné měny totiž předpokládá alespoň přibližně stejnou hospodářskou vyspělost všech zemí. A pokud tomu tak není, je třeba mít další nástroje, jak rozdíly vyrovnat (např. společný státní rozpočet). Jelikož EURO prosadili politici a ne ekonomové, tak se tohle jaksi potlačilo.
Navíc společná měna rozdíly v hospodářství jednotlivých zemí nevyrovnává, ale někdy spíše prohlubuje. Odstrašujícím příkladem je slabé Řecko a silné Německo. Řecko se nemůže ze svých problémů vymanit i proto, že nemá vůli opustit EURO, které je pro něj příliš silnou měnou.

Makáme jak šrouby, máme z toho houby
Hospodářská politika státu se řídí dvěma nástroji: státním rozpočtem, který má v rukou vláda, a zásahy prostřednictvím úrokových sazeb a ovlivňováním kurzu, za což odpovídá národní banka. Když přijmeme jednotnou měnu, tak se jednoho nástroje zbavíme. A co hrozí, když na ovlivňování státních financí zbývá jen rozpočet, vidíme v jižní Evropě. Pokud vlády nemají sílu riskovat sociální otřesy, vznikají extremní a neřešitelné deficity. Proč bychom se měli vydávat cestou, která se zjevně neosvědčila?
Navíc i samotná EU si není zcela jistá správností projektu jednotné měny a určitě ne ve všech scénářích je společná měna nevyhnutelnou podmínka „členství v klubu“. Druhým zásadním důvodem, proč nepřijímat EURO, je struktura hospodářství ČR. Ta je založená hlavně na průmyslu s nízkou přidanou hodnotou. Vyrábíme převážně součástky, ne hotové a složité výrobky. Navíc takto strukturované hospodářství už evidentně nemá příliš kam růst.
euro_iulstr.jpgNaše ekonomika jede na plné obrátky, zažíváme jinde nevídanou přezaměstnanost, ale ekonomicky vyspělé země nedoháníme. O západních platech či životní úrovni si necháváme jen zdát. Lakonicky řečeno: Makáme jak šrouby, máme z toho houby. Z toho, co u nás vyrobíme, mají výrazně vyšší užitek jinde.
Výroby polotovarů podle německých plánů určené na vývoz do Německa, kde z nich montují složité stroje pro svět, nám větší bohatství nepřinesou. V logistických skladech nebo lisovnách plechů půjde vždy jen o to, jak snížit výrobní náklady. A tudy cesta k většímu bohatství (nejen materiálnímu) nevede.
Abychom to změnili, potřebujeme naše hospodářství zmodernizovat a změnit. A jednou z účinných pák k tomu je směnný kurz. Ale k tomu potřebujeme vlastní měnu. Pro začátek bude stačit nechat korunu vůči EURu samovolně posilovat. Ztíží se vývoz zejména výrobků s nízkou cenou. Podniky budou nuceny víc přemýšlet o modernizaci a o opouštění výrobků s nízkou cenou a většinou i s nízkou přidanou hodnotou.
Ne každý podnik to zvládne. Zvýší se nezaměstnanost, asi nejdříve v dělnických profesích. Ale chceme-li se stát rozvinutou zemí, jiná cesta není. Zavedení EURa nás připraví o jeden účinný regulatorní nástroj hospodářské politiky. A ve finále EURO povede k zakonzervování našeho současného značně podřízeného ekonomického postavení. Proto si myslím, že momentálně pro nás společná měna není výhodná.
6. 6. 2017, Jan Matějů, člen Finančního výboru města Pelhřimov

Vít Kaňkovský s Miroslavem Houškou navštívili Pacov a Senožaty

Květen 10, 2017

Senožaty, Pacov – Vít Kaňkovský v rámci svých poslaneckých dnů 10. května zavítal na sever Pelhřimovska. Navštívil dětský domov v Senožatech a pacovské gymnázium. Doprovázel ho krajský zastupitel Miroslav Houška, který pak vyřídil jeho pozdravy v církevní mateřské školce v Pacově (z jejíž návštěvy se poslanec kvůli vládní krizi musel omluvit).

dsc_0437_gymnazium_pacov_1.JPGŘeditelka senožatského domova Martina Buchalová Horská představila poslancovi provoz zařízení, kde jsou děti rozděleny do čtyř rodinných skupin. „Je evidentní, že paní ředitelka se svými spolupracovníky berou svoji práci jako poslání. Mají doslova srdce na dlani a zaměřují se nejen na momentální potřeby dětí, ale soustředí se i na to, aby děti obstály v životě i po opuštění domova. Děkuji i za konkrétní rozhovor s Martinem Pilátem, který se právě připravuje na maturitu a studium na vysoké škole a má nespočet plánů do budoucna. Všichni mají můj respekt!“ uvedl Vít Kaňkovský.

Na pacovském gymnáziu měl poslanec přednášku kvalitě zdraví v Česku. Dotazy studentů byly pestré, týkaly se životního stylu, celostní medicíny, ale i jeho profese ortopeda a traumatologa či rozdílů v poskytování zdravotní péče u nás a v Německu.dsc_0363_dd_senozaty_1.JPG „Během některých dotazů bylo veselo, třeba u množství konzumace alkoholu v ČR oproti Švédsku. Ačkoliv to byla přednáška o zdraví, po ní se mne studenti ptali i na současné dění v politice. Jako poslanec jsem se těmto dotazům nechtěl nijak vyhýbat a znovu se potvrdilo, že „mladým není všechno jedno“, jak se někdy tvrdí – třeba hodně dotazů se týkalo současné politické kultury. To je pozitivní signál,“ dodal Vít Kaňkovský.

dsc_0463_darek_jednohubky.JPGZastupitele Miroslava Houšku děti církevní školky MŠ Jonáš přijaly spontánně. Písničkou mu předvedly, jak se dívají na svět a děkují za vše, co přináší nový den. Miroslav Houška ocenil, že ve školce jsou pohromadě starší děti s mladšími a mohou se od sebe učit. „Naše školka je malá, rodinného typu a je otevřená dětem bez rozdílu, z jakého prostředí pocházejí, z věřících i nevěřících rodin. S dětmi pracujeme s láskou, respektem a obdivem k životu. Využíváme denních situací k rozvoji sociální cítění a chování dětí. Zkoumáme, objevujeme a děkujeme za vše, co nám Pán dal. Tak nenásilně podporujeme základní křesťanské hodnoty,“ vysvětlila ředitelka Petra Koblicová, která kromě školky vede i Středisko volného času Síť (to má pobočky i v Pelhřimově a Veselí n. L. a nabízí smysluplné trávení volného času).

Jan Matějů: Bude dost práce pro všechny?

Květen 5, 2017

Položit si tuto otázku v době, kdy skoro všechny firmy shánějí pracovníky, se může zdát nepatřičné. Ale mně nejde o budoucnost jednoho roku dvou či tří let.
usmev1.JPGPodle několika nezávislých analýz v ČR do r. 2030 vznikne asi 300 tisíc nových pracovních míst. Důvodem je rychle postupující automatizace a digitalizace hospodářství a také celé společnosti. Avšak v důsledku téhož zanikne 700 tisíc pracovních míst. To je úbytek 400 tisíc pracovních míst. Čeká nás tedy masivní růst nezaměstnanosti?
Jak se to vezme. Obavy, zda bude dost práce pro všechny, nejsou v historii ničím novým. A vlastně tu jsou odpradávna - když se místo motyky začal používat pluh, místo koně traktor, místo ponku výrobní pás, místo sešitu počítač. Ale tyto obavy se nikdy nenaplnily. Vždycky si lidé našli jinou práci, neboli se rekvalifikovali. I když tehdejší „rekvalifikace“ se zpravidla odehrávaly až generační obměnou, protože změny nebývaly tak rychlé. A také je pravda, že občas krátkodobý převis pracovní síly vyřešily války a/nebo epidemie smrtelných chorob.
My už tak často neválčíme, zato jako národ stárneme a počet lidí v produktivním věku bude postupně klesat. Případnou nezaměstnanost bude tedy mírně tlumit i demografický vývoj.
Právě z historických zkušeností mám za to, že práce bude stále dost pro všechny. Ovšem charakter a náplň činnosti, kterou označujeme jako práci, se bude měnit podstatněji a rychleji, než jsme byli zatím zvyklí.
Kvůli stárnutí populace se očekává vznik nových míst v sociálních službách, v oblasti zdravotní péče a logicky i informačních technologií, vědě a vývoji. Naopak budou zanikat pracovní místa výrobních dělníků, seřizovačů, prodavačů, skladníků, obchodních zástupců, sníží se počet pracovních příležitostí v jednoduché administrativě, a to jak ve státní, tak soukromé sféře, dokonce i v dopravě. Například řidiče vlaku nahradí autopilot.
Můžeme se studiemi polemizovat o rychlosti změn na trhu práce, ale směr vývoje je jasně prokazatelný. Stále rychleji se měnící nabídka pracovních příležitostí znamená, že s jednou kvalifikací na celý život nevystačíme. Bude stále běžnější, že člověk během cca 40 let produktivního života nejméně jednou zcela a zásadně změní profesi.
Na to se pochopitelně nedá dopředu úplně připravit. Ale předpokladem úspěchu je, že člověk ví, jak řešit nové problémy. Klíčovou úlohu ve schopnosti úspěšně se vyrovnat se změnami na pracovním trhu má školství. Jde především o střední a různé stupně vysokých škol.
Na úrovni střední školy potřebujeme pravý opak toho, co dnes školy nabízejí. Přílišná specializace už na této úrovni je sice momentálně výhodná pro některé, zpravidla velké zaměstnavatele. Avšak do budoucna je takto úzkoprofilové vzdělání nejkratší cestou do nezaměstnanosti. To je statisticky ověřeno.
Pro absolventy středních škol je důležité především co nejuniverzálnější vzdělání v oblasti (cizích) jazyků, přírodních i obecně společenských věd. Dostatečný prostor pro specializaci je právě po střední škole a po nástupu do praxe. K tomu je třeba zavádět do školství i do podnikové sféry prvky tzv. duálního vzdělávání, které je velmi dobře rozvinuté v Německu nebo v Rakousku. Jde o těsnou vazbu a spolupráci mezi podnikateli a školami. Studenti nebo i pracovníci se vzdělávají a doškolují pro zcela konkrétní profesi a průběžně nabývané znalosti a dovednosti ihned uplatňují v praktickém životě.
Střední a vysoké školství čeká tedy podle mě zásadní proměna. Zatím se o tom příliš nemluví. Přitom školství by mělo vždycky být jedním z nejdůležitějších volebních témat na celostátní i krajské úrovni, protože jde o budoucnost, a tedy o naše děti.
Ale ještě důležitější je, abychom se s rychle se měnícími podmínkami dokázali vyrovnat přímo ve svých hlavách. Rekvalifikace není životní ztroskotání, ale příležitost. A do budoucna nutnost.
Ing. Jan Matějů, člen Finančního výboru města Pelhřimov