EAD
Rodinné pasy
Miroslav Houška
MO Pelhřimov
Mladí křešťanští demokraté
KDU-ČSL
dfsdf

Nacházíte se zde:

Miroslav Houška: Je správné rozstěhovávát postižené?

Říjen 4, 2017

V našem kraji proběhla tzv. transformace ústavů sociální péče, kdy se mentálně postižení z „ústavů“ rozstěhovali do menších samostatných domů ve vícero obcích. Cílem je, aby se lépe začlenili do běžného života. Moc jim to přeju.
houska_smich_profi_mala.jpgJenže čím dál víc se mi zdá, že se tu ženeme za vzdáleným ideálem a přitom jsme zavrhli stávající standard (tedy fungující instituce). Ono asi bylo těžké nepodlehnout tomuto ideálu, zvlášť když nám ho Evropská unie nutí argumentem nejpádnějším – a tím jsou dotace.
Jenže ty – stejně jako všechny ostatní dotace - po pár letech klesnou či zmizí, takže veškeré náklady pak ponese kraj (nebo někdo další). A jak jsme se při zasedání našeho finančního výboru přesvědčili v křižanovském domově Kamélie, tyto provozní náklady nejsou malé a vzrostly.
Zvýšil se i počet zaměstnanců ze 100 na 140 a loni dotace ve výši 26 milionů pokryla sotva polovinu osobních nákladů. A to jsme ještě jako Vysočina byli „pilotním“ krajem, takže k nám šlo víc dotací než jinde! Bohužel zde asi politická rovina (tlak Evropské unie) ustoupila racionálním argumentům.
Rozumný kompromis přitom existuje - třeba v lidmaňském ústavu, kde se sice klienti učí soběstačnosti v jednotlivých bytech, ale ty jsou uvnitř obce, takže je personál nemusí objíždět.
(text vyšel v Novinách Kraje Vysočina - září 2017)
Miroslav Houška, zastupitel Kraje Vysočina (KDU-ČSL)

Jan Matějů: Školství je kyselejší jablko, než se zdá

Září 25, 2017

Momentálně probíhají závody o to, která strana slíbí učitelům vyšší platy. Zvýšení platů v regionálním školství (základní a střední školy) o 15 % znamená zvýšení výdajů rozpočtu o asi 10 miliard ročně. Ale v této částce není růst platů i pro ostatní zaměstnance ve školství. To jsou odhadem dvě miliardy navíc.
mateju_new.jpgPokud půjde o plošné přidání v systému, jaký momentálně je, myslím, že to nebude šťastné. O navýšení mezd by měl minimálně z 50 % rozhodovat ředitel školy. On má největší přehled o kvalitativních rozdílech podřízených. On nejlépe ví, kde ho ve mzdách nejvíce „tlačí bota“.
A druhá polovina vyšších platů by měla jít učitelům ve středním věku, tj. 30 – 50 let. Nástupní plat učitele není - ve srovnání s nástupními platy podobně kvalifikovaných profesí - malý. Mírně nad 20 tisíc je srovnatelné a akceptovatelné. Problém je, že plat učitele roste velmi pomalu a z velké části jen v závislosti na tzv. odučených letech.
Proto třicátníci, a především muži (!), ze školství mizí. Není divu: pokud založí rodinu a partnerka zůstane na mateřské, je učitelská profese jen pro opravdové srdcaře. Výše hrubé mzdy učitele po asi 10 letech praxe stále začíná číslem 2, zatímco jejich vrstevníci v jiných oborech jsou už na tom platově o hodně lépe.
Platy učitelů jsou sice podstatným, ale zdaleka ne jediným problémem českého školství. I samotní učitelé říkají, že vyšší platy jsou sice pozitivním krokem, ale že to samo o sobě kvalitu školství příliš nezlepší.
Poukazují hlavně na neustálé změny a novinky. S každou vládou a ministrem přichází nové nápady. Za 17 let mělo Česko 14 ministrů školství, z toho 2 zhruba na měsíc a jen proto, aby ministerstvo nebylo neobsazené. Průměrná životnost řádného minstra školství je necelý rok a půl. Resort školství není tzv. silovým a občas bývá předmětem politických obchodů Výsledkem je, že ministři(-yně) jsou politicky i odborně slabí.
Učitelé také říkají, že se nevede debata, kam má školství směřovat a jak má reagovat na vývoj společnosti. Také si stěžují na nízkou motivaci žáků. Mám za to, že je to důsledek předimenzované kapacity střeních škol. Druhý stupeň ZŠ a SŠ považuji za nejslabší články českého vzdělávacího systému.
Je mnoho témat, která zasluhují zamyšlení, když ne přímo změnu. Zde jsou některé z nich:
• (Ne)zbytnost veškeré administrativy ve školství
• (Ne)zbytnost různých projektů, které stojí mnoho peněz a efekt je sporný (inkluze, státní maturity, jednotné přijímací zkoušky).
• Optimalizaci sítě škol (spojování malých škol do větších celků),
• Zvýšení průměrného počtu žáků ve třídě na SŠ (respektive na učitele)
• Snížení počtu hodin vzdělávací dotace na žáka
• Zkrácení délky základní školy z devíti na osm let
Do řešení těchto problémů se nikomu z politiků příliš nechce - nejen na ministerstvech, ale i na krajích a obcích. Proto je třeba, aby na nepopulárních opatřeních byla širší politická, odborná i společenská shoda. Najít tuto shodu bude úkol pro politiky, kteří uspějí ve volbách v říjnu 2017.
Jednoduše řečeno, je třeba nalézt takový systém školství, který bude nejlépe odpovídat naší mentalitě. Nelze totiž jednoznačně určit, jaký vzdělávací systém je „nejlepší“. Dobrým příkladem je Finsko. V 70. letech 20. století tam došlo ke shodě na transformaci školství a momentálně je úroveň finských studentů podle mezinárodních srovnávání jedna z nejlepších na světě. Cenné je i to, že finští žáci jsou ve svých znalostech poměrně vyrovnaní. Proč bychom velkou školskou reformu nezvládli i my Češi?
24. 9. 2017, Jan Matějů

Pořádáme odpoledne pro rodiny v Žirovnici

Srpen 29, 2017

Žirovnice - setkání s živou hudbou, občerstvením a sportovním vyžitím pro děti se koná v sobotu 2. září od 13 hodin v areálu rozsáhlé farní zahrady v Žirovnici. Srdečně na toto odpoledne zveme zvlášť rodiny s dětmi. Návštěvníci zároveň budou moci využít tohoto výjimečné otevření areálu pro veřejnost.
zirovnice_odpoledne_pro_rodsmall.jpgK dispozici bude skákací hrad a trampolína pro děti, na hřišti je také možnost si zahrát fotbal. Nebude chybět ani grilované maso a nealkoholické nápoje i pivo. Zdarma se budou rozdávat nanuky. Akci pořádá místní organizace KDU-ČSL v Žirovnici ve spolupráci s místní římskokatolickou farností. Předseda Žirovnicích lidovců Milan Morava je zároveň vášnivým veteránistou, takže pokud bude přát počasí, objeví se na akci i některý z jeho automobilových skvostů.
Odpoledne živou muzikou zpestří kapela SisterBand, která pochází z Horní Cerekve, ale postupně se rozrůstá o další členky i členy.

JAN MATĚJŮ: Ekonomická závislost 21. století - dotace

Srpen 12, 2017

Dotace jsou všudypřítomné: jdou z EU, z veřejných rozpočtů a státních fondů. Jen v ČR jimi ročně protečou stovky miliard. Rozmáhají se i tam, kde by ještě před 10 lety nikoho ani nenapadlo zavádět. Např. na tzv. neinvestičních dotacích se firmám v r. 2015 vyplatilo 39,14 miliardy, loni už 44,24 miliardy a letos to má být 49,31 miliardy. To vše ale má své stinné stránky, a ty začínají převažovat.
usmev3.JPGDotace pro podnikatele totiž mají podobný efekt jako doping pro sportovce: poskytují rychlé zlepšení pro uživatele, ale strmý pád po odeznění účinku nebo po odhalení.
Dále vyvolávají závislost příjemce na poskytovateli. Ta vzniká už před schválením dotace. Řada projektů totiž více odpovídá podmínkám dotace než skutečným potřebám uchazeče. Dále je do poslední chvíle napínavé, zda dotace bude přidělena. A ani když se projekt uskuteční a proplatí (což nebývá „jen tak“), nejistota příjemce nekončí. Následují často opakované kontroly, které mohou vést k vracení dotace či placení „mastných“ pokut.
Dotace jsou administrativně náročné u příjemce i u poskytovatele. Jejich zúřadováním se zabývá tisíce šikovných a kvalifikovaných lidí, kteří by se určitě efektivněji využili jinde.
Dotace také poskytují prostor pro neefektivitu a korupci. Jsou známy příklady rekonstrukcí sportovišť, kdy stejný projekt bez dotace nestál více než spoluúčast původního dotačního projektu. A ta spoluúčast byla třeba i poloviční! Kde pak takové dotace končí?
A také připomínám známou pravdu, že stát ani EU nemá žádné svoje peníze. Má pouze ty peníze, které vybere na daních a dalších odvodech. Aby mohla být vyplacena 1 Kč dotace, musí být nejprve vybráno nejméně 1,10 Kč na daních. A to je docela optimistický odhad.

Odvykací léčba
Právě z uvedených důvodů je podle mě nejvyšší čas začít s „odvykací dotační kůrou“. To znamená radikálně škrtat dotace, a to nejdříve ty poskytované vybraným podnikům, které je zvýhodňují vůči konkurenci. Pochopitelně jsou a budou obory, které si už bez dotací nedokážeme představit. A jejich radikální odstranění by způsobilo sociální otřesy – např. zemědělství nebo sociální služby.
Pokud je a bude všeobecná politická shoda některé obory dotovat, pak lepší způsob než přímé dotace jsou nepřímé finanční nástroje, které předpokládají větší aktivitu žadatele než jen umně sepsat projekt a „být ve správné době na správném místě“.
Konkrétně mám na mysli daňové úlevy investičních aktivit, záruky za bankovní úvěry, podpory exportních aktivit. Dobrým příkladem je Podpůrný rolnický a lesnický fond (PGRLF), který ručí za úvěry podnikatelů v zemědělství a lesnictví. Takto PGRLF podporuje vztah, který vznikl dohodou dvou odpovědných podnikatelů: zemědělce a banky.
U úvěru je méně pravděpodobné než u dotace, že banka půjčí na nepotřebnou „blbost“ nebo že investor předloží bance předražený projekt. Je vždycky lepší prověřit životaschopnost projektů reálným životem než míněním pár dotačních úředníků.
Zkrátka přímé dotace nám už přerůstají přes hlavu. Měly bychom s nimi začít šetřit. Kromě ekonomických nerovností by snad ubylo i veřejně sdílené přetvářky, kdy uchazeč i poskytovatel vědí, že žádost je lživá, ale tváří se, jako by to bylo v pořádku. Ubylo by kontrol i nejistot a firmy či obce by mohly systematičtěji plánovat a ne své záměry zbrkle měnit podle toho, zda bude vypsaný vytoužený dotační titul.

Ing. Jan Matějů, člen Finančního výboru města Pelhřimov a kandidát sněmovních voleb za Pelhřimovsko