EAD
Rodinné pasy
Miroslav Houška
MO Pelhřimov
Mladí křešťanští demokraté
KDU-ČSL
Prosinec 2017
P Ú S Č P S N
« Říj    
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Archív aktualit

Miroslav Houška: Rozpor v hospodaření

Prosinec 10. 2017

Vždy na konci roku sestavujeme rozpočet kraje na příští rok. Doba nám přeje, a tak je jeho skládání jednodušší než v době krize. Proto nechci hodnotit a pitvat jeho kapitoly, ale zamyslím se hlouběji.
spolehlivost_houska.jpgNeustále cítíme tlak na zprůhlednění veřejných financí a větší odpovědnost politiků za hospodaření s nimi. Přibývá „rozklikávacích“ transparentních rozpočtů, které ale krom pár jedinců nikdo nečte. Zveřejňují se i smlouvy, které jen vyvolají závist a rozporují zásady tržního hospodaření. Novináři píší, který politik si za rok co vydělal.
A řada zastupitelů má strach rozhodovat, protože pro tým právníků není problém je dostat do vazby. Někteří lidé po politicích žádají „čisté“ a úsporné hospodaření a práci politika poměřují tím, „co si vydělal“. Často jsou to ti, kteří vidí v penězích smysl života.
Jenže rozpor je v tom, že mnohdy oni sami s penězi doma moc hospodařit neumí. Finanční gramotnost je u nás malá. Lidé zvlášť teď kolem Vánoc utrácejí za nesmysly, zadlužují se, nerozvrhnou si úvěr a nezkusí si sestavit svůj malý rodinný rozpočet. Stačil by tužkou na papíře, nemusel by být transparentní a rozklikávací…
Miroslav Houška
(zastupitel Kraje Vysočina)

Jan Matějů: Smysl Demokratického bloku? Důchod pro Zemana

Prosinec 10. 2017

Dohodou ODS, KDU-ČSL, TOP 09 a STAN vznikl tzv. Demokratický blok. Jeho účelem je společný postup při obsazování pozic ve sněmovně. Rozdělování pozic už končí, ale Demokratický blok by skončit nemusel. Další úkol by mohl plnit při prezidentské volbě.
mateju_new.jpgVe veřejném prostoru se objevují výzvy, aby Demokratický blok takzvaně státotvorně „vytvořil vládní koalici“ s Babišem a jeho ANO. Tyto úvahy nejsou na místě. Vždyť koalice přece reálně existuje, přestože jí její účastníci zpochybňují. Dohodlo si ji samotné ANO s SPD a KSČM. Nevidím důvod, proč Babišovu pozici ještě dál vylepšovat.
V oficiální koalici se standardními stranami by se totiž Babiš choval tak, jak byl zvyklý se chovat v minulé vládě (ANO, ČSSD, KDU-ČSL): „úspěchy = já, neúspěchy = ostatní“. Takže koalici s ODS, resp. celým Demokratickým blokem, by spíš využíval na výmluvy než na spolupráci. Při nedohodě by cokoli neváhal prosadit s SPD a KSČM. A kdyby náhodou došla trpělivost těm i těm, pak by se mohl spolehnout na masivní podporu prezidenta Zemana.
Demokratický blok by tedy místo vyjednávání neperspektivní spolupráce spíš měl usilovat o jiný aktuální společný cíl: aby si občané zvolili jiného než současného prezidenta. Takového, který by se stal v rámci ústavních možností protiváhou Babišova vládnutí.
Těžko lze čekat, že se strany Demokratického bloku shodnou na podpoře jednoho kandidáta v 1. kole, ale měly by se chovat tak rozumně a koordinovaně, aby se hlasy voličů nerozmělnily a aby vůbec došlo na 2. kolo. A v něm dát jednoznačnou podporu protikandidátovi Miloše Zemana.
Zní to teď možná minimalisticky. Ale poslat Miloše Zemana do důchodu by bylo velkým vítězstvím. Především pro Českou republiku.
Ing. Jan Matějů (autor je předsedou pelhřimovské KDU-ČSL a členem finančního výboru města Pelhřimova)

Miroslav Houška: Je správné rozstěhovávat postižené?

Říjen 4. 2017

V našem kraji proběhla tzv. transformace ústavů sociální péče, kdy se mentálně postižení z „ústavů“ rozstěhovali do menších samostatných domů ve vícero obcích. Cílem je, aby se lépe začlenili do běžného života. Moc jim to přeju.
houska_smich_profi_mala.jpgJenže čím dál víc se mi zdá, že se tu ženeme za vzdáleným ideálem a přitom jsme zavrhli stávající standard (tedy fungující instituce). Ono asi bylo těžké nepodlehnout tomuto ideálu, zvlášť když nám ho Evropská unie nutí argumentem nejpádnějším – a tím jsou dotace.
Jenže ty – stejně jako všechny ostatní dotace - po pár letech klesnou či zmizí, takže veškeré náklady pak ponese kraj (nebo někdo další). A jak jsme se při zasedání našeho finančního výboru přesvědčili v křižanovském domově Kamélie, tyto provozní náklady nejsou malé a vzrostly.
Zvýšil se i počet zaměstnanců ze 100 na 140 a loni dotace ve výši 26 milionů pokryla sotva polovinu osobních nákladů. A to jsme ještě jako Vysočina byli „pilotním“ krajem, takže k nám šlo víc dotací než jinde! Bohužel zde asi politická rovina (tlak Evropské unie) ustoupila racionálním argumentům.
Rozumný kompromis přitom existuje - třeba v lidmaňském ústavu, kde se sice klienti učí soběstačnosti v jednotlivých bytech, ale ty jsou uvnitř obce, takže je personál nemusí objíždět.
(text vyšel v Novinách Kraje Vysočina - září 2017)
Miroslav Houška, zastupitel Kraje Vysočina (KDU-ČSL)

Jan Matějů: Školství je kyselejší jablko, než se zdá

Září 25. 2017

Momentálně probíhají závody o to, která strana slíbí učitelům vyšší platy. Zvýšení platů v regionálním školství (základní a střední školy) o 15 % znamená zvýšení výdajů rozpočtu o asi 10 miliard ročně. Ale v této částce není růst platů i pro ostatní zaměstnance ve školství. To jsou odhadem dvě miliardy navíc.
mateju_new.jpgPokud půjde o plošné přidání v systému, jaký momentálně je, myslím, že to nebude šťastné. O navýšení mezd by měl minimálně z 50 % rozhodovat ředitel školy. On má největší přehled o kvalitativních rozdílech podřízených. On nejlépe ví, kde ho ve mzdách nejvíce „tlačí bota“.
A druhá polovina vyšších platů by měla jít učitelům ve středním věku, tj. 30 – 50 let. Nástupní plat učitele není - ve srovnání s nástupními platy podobně kvalifikovaných profesí - malý. Mírně nad 20 tisíc je srovnatelné a akceptovatelné. Problém je, že plat učitele roste velmi pomalu a z velké části jen v závislosti na tzv. odučených letech.
Proto třicátníci, a především muži (!), ze školství mizí. Není divu: pokud založí rodinu a partnerka zůstane na mateřské, je učitelská profese jen pro opravdové srdcaře. Výše hrubé mzdy učitele po asi 10 letech praxe stále začíná číslem 2, zatímco jejich vrstevníci v jiných oborech jsou už na tom platově o hodně lépe.
Platy učitelů jsou sice podstatným, ale zdaleka ne jediným problémem českého školství. I samotní učitelé říkají, že vyšší platy jsou sice pozitivním krokem, ale že to samo o sobě kvalitu školství příliš nezlepší.
Poukazují hlavně na neustálé změny a novinky. S každou vládou a ministrem přichází nové nápady. Za 17 let mělo Česko 14 ministrů školství, z toho 2 zhruba na měsíc a jen proto, aby ministerstvo nebylo neobsazené. Průměrná životnost řádného minstra školství je necelý rok a půl. Resort školství není tzv. silovým a občas bývá předmětem politických obchodů Výsledkem je, že ministři(-yně) jsou politicky i odborně slabí.
Učitelé také říkají, že se nevede debata, kam má školství směřovat a jak má reagovat na vývoj společnosti. Také si stěžují na nízkou motivaci žáků. Mám za to, že je to důsledek předimenzované kapacity střeních škol. Druhý stupeň ZŠ a SŠ považuji za nejslabší články českého vzdělávacího systému.
Je mnoho témat, která zasluhují zamyšlení, když ne přímo změnu. Zde jsou některé z nich:
• (Ne)zbytnost veškeré administrativy ve školství
• (Ne)zbytnost různých projektů, které stojí mnoho peněz a efekt je sporný (inkluze, státní maturity, jednotné přijímací zkoušky).
• Optimalizaci sítě škol (spojování malých škol do větších celků),
• Zvýšení průměrného počtu žáků ve třídě na SŠ (respektive na učitele)
• Snížení počtu hodin vzdělávací dotace na žáka
• Zkrácení délky základní školy z devíti na osm let
Do řešení těchto problémů se nikomu z politiků příliš nechce - nejen na ministerstvech, ale i na krajích a obcích. Proto je třeba, aby na nepopulárních opatřeních byla širší politická, odborná i společenská shoda. Najít tuto shodu bude úkol pro politiky, kteří uspějí ve volbách v říjnu 2017.
Jednoduše řečeno, je třeba nalézt takový systém školství, který bude nejlépe odpovídat naší mentalitě. Nelze totiž jednoznačně určit, jaký vzdělávací systém je „nejlepší“. Dobrým příkladem je Finsko. V 70. letech 20. století tam došlo ke shodě na transformaci školství a momentálně je úroveň finských studentů podle mezinárodních srovnávání jedna z nejlepších na světě. Cenné je i to, že finští žáci jsou ve svých znalostech poměrně vyrovnaní. Proč bychom velkou školskou reformu nezvládli i my Češi?
24. 9. 2017, Jan Matějů