EAD
Rodinné pasy
Miroslav Houška
MO Pelhřimov
Mladí křešťanští demokraté
KDU-ČSL
Červen 2018
P Ú S Č P S N
« Kvě    
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930  

Archív aktualit

Manželé Ochovi vyprávěli o svém soukromém děcáku

Květen 16. 2018

Humpolec – Velké odhodlání, vytrvalost a zároveň rozumný nadhled – to bylo znát z vyprávění manželů Hany a Tomáše Ochových, kterým „mámo“ a „táto“ dnes říká téměř 20 dětí. Besedu s nimi v Humpolci 15. května (na Mezinárodní den rodin) uspořádaly KDU-ČSL a Charita. celkova.jpg
„Někdo se diví, jak stíhám vařit a prát pro tolik lidí, ale to je to poslední. Hlavní je výchova. Už proto, že všechny děti, které jsme si vzali, byly problémové. Například osmiletý kluk sotva uměl mluvit. Neměly žádné návyky, na Vánoce se třeba vrhly na dárky jako zvířátka. Jiný kluk zase za rok přinesl ze školy 40 poznámek,“ svěřila se mimo jiné Hana Ochová, která pořádá výlety a společné akce nejen pro své biologické a osvojené děti, ale také pro děti z okolních rodin nebo spolužáky.
Tomáš Och pochází z Humpolce a se svou ženou nejprve začínali jako pěstouni a pak začali jako jedni z prvních v Česku provozovat soukromý dětský domov, protože stát tehdy nepovoloval tak velké pěstounské rodiny. Na dotaz, co je v jejich poslání motivuje, Ochovi odpověděli, že hlavně vědomí toho, že všechny osvojené děti už dnes předčí své rodiče (vzděláním, chováním, zázemím atd.) – občas prý děti ve vzteku chtějí odjet k biologickým rodičům, ale brzy se vracejí zpět k Ochovým.
„Hlavní problém je, že v sobě nemají zodpovědnost, nemají „stopku“, hranice pro své chování, protože jejich rodiče byli také nezodpovědní a nestarali se o ně,“ vysvětlil Tomáš Och. Podle něj je dnes trend „držet“ dítě co nejdéle i v problémové rodině, ale bohužel i za cenu, že se vyhrotí jeho chování, takže pak už nejde do dětského domova, ale rovnou do výchovného ústavu.
Další dotaz z publika zněl, jak se snášejí biologické a „osvojené“ děti. „Jsme rádi, že nám nikdy naše vlastní děti nevyčetly, že jsme si přibrali další,“ reagovala Hana Ochová. Kuriozitou je, že sice osvojené děti mívají psychické handicapy, ale i díky pohybu a sportu neznají antibiotika a většina ani nebyla u lékaře s běžnými nemocemi. Přínosem besedy byla i účast manželů Moniky a Aleše Dietrichových, kteří vedou a doprovázejí pěstouny na Vysočině a kteří v řadě věcí Ochovi doplnili.

Jan Matějů: Daňový balíček 2019? Jen hezčí fasáda

Duben 14. 2018

- Co vláda chystá nového v daních? Ruší se tzv. superhrubá mzda a sazba daně 15 %. Superhrubá mzda je hrubá mzda, která je pro účely výpočtu daně zvýšená o zdravotní a sociální pojištění. Zavádí se nová sazba 19 %, ale jen z hrubých příjmů.
- Místo tzv. solidární přirážky daně se zavádí 2. sazba daně - 23 % pro měsíční příjmy nad asi 120 tis. Kč hrubého.
- Živnostníci budou mít možnost snížit si základ pro výpočet daně o 75 % zaplacených pojistných.
- Kdo si polepší více, kdo méně a kdo vůbec? Jaké mají tyto návrhy smysl?
mateju_new.jpgNavrhované změny povedou ke snížení daní z příjmů a lidem by mělo zůstat v peněženkách cca 26 miliard korun za rok.
Nejvíce si polepší zaměstnanci. Zhruba 4 miliony zaměstnanců zaplatí na daních asi o 23 mld. Kč méně. Na každého tedy připadne úspora asi 5,7 tisíc za rok.
Živnostníků není ani milion. V průměru si každý z nich polepší asi o 3,5 tisíc za rok. Ovšem mezi živnostníky jsou velké rozdíly. Hodně z nich, zejména začínající podnikatelé, drobní zemědělci, řemeslníci a obchodníci, už dnes daň z příjmů neplatí. Ti neušetří nic.
Opět se tedy dělají rozdíly mezi zaměstnanci a živnostníky. A především bez strategického cíle se mění již stokrát měněné. Návrh Ministerstva financí je jen snahou zalíbit se vedle důchodců další velké skupině voličů - tj. zaměstnancům.
Problém naší země nejsou daně z příjmů, které je třeba snižovat. Problémem jsou extrémně vysoké vedlejší náklady práce, chcete-li sociální a zdravotní pojištění, placené jak zaměstnanci, tak zaměstnavateli. Každá stokoruna vyplacené mzdy je zatížena více než 40 Kč pojistného, což je vlastně jen jinak pojmenovaná daň.
Vysoké zdanění práce bude příčinou obtíží v době hospodářského poklesu. Každá firma si v nejisté době dvakrát rozmyslí někoho zaměstnat, když si spočítá náklady na zaměstnance. Důsledkem bude nepružný trh práce a vyšší nezaměstnanost. Na vysoké zdanění práce nakonec doplatí ti nejméně kvalifikovaní s nejnižšími příjmy.
Pokud vláda chtěla udělat něco pro lidi a pro budoucnost, měla radši snížit sazbu sociálního pojištění o 2 %. Stát by se vzdal ve prospěch zaměstnanců, živnostníků a firem téměř stejné částky, jelikož 1 % bod sníženého pojištění se odhaduje na cca 14 mld. Kč. Bylo by to jednoduché, pro všechny spravedlivé a především prozíravé do budoucna.
Takhle ale vláda zůstala zase jen u populismu.
Ing. Jan Matějů, člen finančního výboru města Pelhřimova

Miroslav Houška: Nikdo cizí nás nespasí

Duben 9. 2018

Vždy říkám, že nestačí jen něco vybudovat, ale důležitější je mít představu, jak vybudované dílo či nabízenou službu udržím v provozu. Týká se to třeba letiště v Jihlavě-Henčově, krajských nemocnic, ale i transformace ústavů sociální péče. Snadno se řekne: „Pojďme budovat, máme k dispozici dotace.“ Ale na naše potomky, kterým necháváme vyšší provozní výdaje, se už nemyslí. houska2.jpg
Při slibu velkých investic také máme velká očekávání, střídaná často zklamáním. Příkladem jsou investice za 95 miliard, která u nás podle slov prezidenta Zemana měla utratit Čína. Zatím jde o necelých 20 miliard, a to navíc od skupiny CEFC, které několik projektů krachuje a jejíž člověk je v Číně vyšetřován. V pozadí všeho je bohužel totéž marné očekávání, že odněkud někdo přijde a zachrání nás.
Později se ukáže, že dotyčný za své dotování taky něco chce, třeba vliv. Anebo vliv nechce, ale nepřímo likviduje naší výrobu. Takže už se u nás nevyplatí dělat nejen textil, ale ani ocel, či betonové dílce pro zahradní krb, jak jsem se dozvěděl. Vše se dělá v Číně. A promrhává se potenciál našich lidí, kteří by to uměli vyrobit kvalitněji, i když ne levněji. Jediným řešením je nečekat na spásu odjinud a podpořit českou práci a české výrobky. A také víc věřit sami sobě, hospodařit rozumně a nezadlužovat se.
Miroslav Houška (KDU-ČSL), zastupitel Kraje Vysočina

Jan Matějů: Přímá volba v praxi aneb „Mámo, vyhodíme starostu!“

Únor 22. 2018


Tak pravil rázně Pepa po nedělní svíčkové, kterou zapil vychlazenou dvanáctkou. „Pepo, neblbni, a radši si dej ještě jedno,“ moudře radila jeho Jaruška. „Ne! Tenhle si už nahrabal dost. V televizi říkali, že když se nám starosta nelíbí, tak ho máme odvolat. Prej je to nejvíc demogratický,“ nedal se odbýt Pepa.
urna_upr.JPG
„No jo, ale koho místo něj?“ zauvažovala Jaruška. „Nevim, já jim ho hledat nebudu, mám svejch starostí dost,“ odtušil Pepa cestou na pohovku. I takto by mohla vypadat přímá volba a odvolatelnost starostů v praxi.
Návrhy na zavedení přímých voleb jsou nejčastěji zdůvodňovány snahou o posílení přímé demokracie. Okamura se Zemanem se snaží vytvářet dojem, že přímé volby jsou tak nějak „víc demokratičtější“ a že představitelé z těchto voleb vzešlí mají silnější mandát.
To je ale zavádějící a nepravdivé. Mnohem zásadnější než způsob volby starosty či hejtmana je skutečná pravomoc orgánů obce nebo kraje, které z voleb vzejdou. Pravomoci jsou dané Ústavou a zákony, nikoli způsobem volby.
Jak to funguje v obci? Nyní si občané volí zastupitele a ti ze svého středu volí starostu (a místostarosty). Ve větších obcích zastupitelé volí i radu, kterou lze přirovnat k místní vládě. Starosta je nyní osobou, která zastupuje obec navenek, ale jeho role je spíše reprezentativní, protože jeho hlas má stejnou váhou jako hlas kteréhokoli jiného zastupitele. Pro chod obce jsou klíčová rozhodnutí rady či zastupitelstva. Jejich výkon starosta pouze zajišťuje.
Pokud se přímá volba starostů oddělí od voleb zastupitelstva, může se stát, že přímo zvolený starosta bude mít úplně jiné názory než většina zastupitelstva i rady. Což při zachování současných pravomocí zastupitelstva, rady a starosty povede k permanentním sporům mezi starostou a zastupiteli. Hrozí dokonce úplné zablokování orgánů obce.
Zavedení přímé volby prezidenta bez úpravy kompetencí byla taková zkouška nanečisto. Jenže prezident stojí stranou vlády, není její součástí. A tak Zeman může navrhovat cokoli, ale reálně se může uchylovat jen k obstrukčním krokům. Je to sice pro vládu nepříjemné, pro média vděčné a pro občany někdy zábavné, ale fakticky se nic moc neděje.
Pokud ale zavedeme přímou volbu starostů a hejtmanů bez úpravy jejich kompetencí, vznikne větší malér. Jednak každá obec má svůj „příběh“ a jednak její zablokovaná správa postihne občany hůř než „zablokované“ vztahy na úrovni vlády, prezidenta a parlamentu.
Než se tedy rozhodneme volit starostu či hejtmana přímo, změňme jejich postavení a pravomoci v systému volených orgánů obce a kraje. Výsledné řešení musí zohledňovat mnoho souvislostí a vyžádá si poměrně rozsáhlé změny Ústavy. Téma přímých voleb starostů není jednoduché a řešení nenalezneme v průzkumech veřejného mínění.
Podobný text jako tento jsem psal na jaře 2013. Není to náhoda. Tehdy také prezident Zeman, opojen vítězstvím, mluvil o prosazování přímé demokracie. Za pět let reálně neprosadil nic. Protože to není tak jednoduché, jak nám Okamura nebo Zeman namlouvají.
Ing. Jan Matějů, člen Finančního výboru města Pelhřimova, 12. února 2018