EAD
Rodinné pasy
Miroslav Houška
MO Pelhřimov
Mladí křešťanští demokraté
KDU-ČSL
dfsdf

Nacházíte se zde: Úvodní stránka » Page 2

Historik Stehlík nadchl Masarykem, jak ho neznáme

Březen 12, 2017

Pelhřimov – Přes padesát lidí si přišlo do pelhřimovské knihovny poslechnout přednášku Fenomén Masaryk, uspořádanou u příležitosti výročí narození prvního československého prezidenta. Přednesl ji historik a nedávný finalista senátních voleb na Jihlavsku (za KDU-ČSL) doc. Michal Stehlík, který k Masarykovi připravil tematickou výstavu v Národním muzeu.
gesto.JPGPosluchače zaujal svou energičností, rozhledem i téměř neznámými fotodokumenty (retušování snímků s TGM či jeho fotky v plavkách). V řadě věcí naboural vžitou představu Masaryka jako dobrosrdečného tatíčka. Upozornil, že první prezident byl v mnoha ohledech nekompromisní k sobě i k ostatním. Občas spíš lidi rozděloval, než sjednocoval, a uměl i tvrdě potlačit názorové protivníky.
Z Masarykova života historikovi přišlo jako nejzajímavější období ne prezidentství, ale doba před 1. světovou válkou. Popisoval, jak se jako profesor topil v dluzích, a přesto se často sám vrhal do sporů mj. o Rukopisy nebo do Hilsneriády, během které si jako jednoznačný odpůrce antisemitismu vysloužil lidové verše „Zasloužil bys, Masaryčku, jít s Hilsnerem na houpačku“ (na šibenici).
„Těžko představitelné také v 19. století bylo, aby profesor sám tlačil kočárek po ulici, aby muž přejal jméno své ženy (Gariggue) nebo mluvil o volebním právu žen. V tom byl Masaryk asi prvním českým feministou,“ řekl Stehlík. Masarykovi také určitě nechybělo sebevědomí při jednání o vzniku republiky – v cizině budil dojem, že reprezentuje národ, a přitom byl dosud v reálné politice neúspěšný.
Jako zvláštní „vrtoch“ dějin historik zmínil zvrat pohledů Čechů na Masaryka během 20 let: z „šeredné hlízy, kterou je třeba vyříznout z těla národa“ se v roce 1918 stal obdivovaný prezident-osvoboditel, i když pořádně neuměl česky. Sám TGM tuto roli „utvrzoval“ – měl i své placené novináře a i jako zásadový humanista najednou nosil polovojenský oblek, protože cítil, že to posiluje jeho autoritu.
V diskusi po přednášce se objevil také dotaz, zda Masaryk nebyl levoboček. „To je spíš téma pro bulvár. Jediné, co k tomu může historik říct, je, že nějaké indicie by tu byly,“ usmál se Michal Stehlík.

Jan Matějů: ČSSD by neměla lidem brát chuť podnikat

Únor 26, 2017

Pelhřimov - ČSSD asi v rámci kampaně před podzimními sněmovními volbami zveřejnila návrhy na změny daně z příjmů fyzických osob. Její návrh spočívá v tzv. daňové progresi pro zaměstnance, živnostníky i firmy. Místo jednotné sazby daně z příjmů 15 % navrhuje čtyři sazby: 12, 15, 25, 32 % podle měsíčních příjmů. Nejvíc daní odvede člověk, který vydělá nad 50 tisíc měsíčně.
usmev.JPGNení to nový nápad. Daňová pásma podle výše příjmů v Česku existovala do roku 2007, pak byla nahrazena jednotnou sazbou 15 %. Avšak daň se poté začala počítat z „českého vynálezu“, tzv. superhrubé mzdy. To je hrubá mzda zvýšená o zdravotní a sociální pojištění, které hradí za zaměstnance zaměstnavatel, a momentálně je to 34 % z hrubé mzdy. Reálně tedy neodvádíme 15 % z hrubého příjmu, ale 20,1 %.
Pokud dnes ČSSD navrhuje rostoucí daňové sazby ze superhrubé mzdy, pak ve skutečnosti navrhují vyšší sazby z daně příjmů: 16,1 %, 20,1%, 33,5 % a 42,9 %. Čtyřicet procent už je opravdu hodně. Tak vysokou sazbu je obtížné v novodobé historii naší země najít. Podobné zdanění u nás bylo před 20 lety a pouze u výplat generálních ředitelů bank či ČEZu. Daňové sazby kolem 40 % v Evropě znají jen severské státy (Švédsko apod.). Ale tam se daňovou progresí pouze „tlumí“ rozdíly ve výdělcích, o kterých se našinci ani nezdá.
Proto je podle mě ČSSD svými návrhy na změny daní z příjmů mimo. Vysoká míra progresivního zdanění v zemi, kde jsou jedny z nejmenších rozdílů příjmů nejen v Evropě, ale i na světě, nemá opodstatnění. Co bude výsledkem? V lepším případě pokusy systém obcházet, zejména na hraně jednotlivých pásem. V horším případě to bude mít pro většinu lidí demotivační efekt. Proč víc pracovat nebo podnikat, když vám z toho pak stát víc sebere?
Pokud skutečně chceme podpořit ty, kdo pracují a živí rodinu, můžeme jít např. cestou slev na dani, které trvale prosazuje KDU-ČSL. Anebo je možné zachovat tzv. solidární přirážku k dani u těch opravdu velkých příjmů. Tato přirážka vlastně už nyní představuje druhé daňové pásmo a činí tak daň z příjmů fyzických osob progresivní. Návrh ČSSD tedy není promyšleným nápadem politiků, ale spíš marketingových manažerů.
Místo těchto zdánlivě líbivých nápadů Česká republika potřebuje spíš zpřehlednění daňového systému. Zákon o dani z příjmů byl od roku 1993 asi 150krát novelizován a umístil se v první desítce nesložitějších zákonů světa! Potřebujeme tedy úplně nový zákon o dani z příjmu, a ne vnášet do stávajícího a složitého další populistické převraty.
Ing. Jan Matějů, člen finančního výboru města Pelhřimova

Ministr Jurečka se v Pelhřimově setkal se zemědělci

Únor 17, 2017

Pelhřimov – Dvacítka zástupců zemědělských, potravinářských a zpracovatelských podniků z Pelhřimovska přijala 17. února pozvání na neformální setkání s ministrem zemědělství Marianem Jurečkou (KDU-ČSL). Setkání se konalo v restauraci Na Čtyřce, hostitelem byl ředitel pekárny Adélka Roman Teisler. Snad můžeme prozradit, že ministr si k večeři objednal krůtí medailonky a hranolky.
imgp7064x.JPGMinistr Jurečka v úvodu představil svou vizi českého zemědělství: za klíčovou považuje potravinovou soběstačnost v tradičně pěstovaných potravinách a mase, plus přidanou hodnotu v jejich zpracování. „Jen za rok 2015 se vyvezly potraviny našeho podnebného pásu za 32 miliard korun. V přepočtu je to nevyužitých 40 tisíc pracovních míst, hlavně na venkově, který se vylidňuje,“ sdělil Jurečka.imgp7071.JPG
Jeho cílem je propagace českých potravin a tlak na obchodní řetězce, aby je odebíraly. Aby čeští zemědělci mohli lépe konkurovat potravinám z dovozu, chce jim pomáhat snižováním nákladů – doporučuje rozumné bioplynky v návaznosti na živočišnou výrobu i fotovoltaické panely na střechách kravínů a vrty pro čerpání vlastní vody.
Větší část setkání pak tvořily dotazy. Týkaly se mj. toho, proč „pamlsková“ vyhláška neplatí pro výrobce regionálních potravin, proč ministerstvo životního prostředí „hledí na zemědělce jako na škůdce“, jak bránit úbytku krav či dvojím maržím řetězců, proč je složitá administrativa zemědělských dotací či toho, zda nejde bránit čachrům s půdou předkupním právem pro ty, kdo na ni hospodaří.
iphone-brezen-_2017-1933.JPGMinistr Jurečka ubezpečil přítomné, že chce zákonem řešit to, když prodávají potraviny pod cenou. U překupníků půdy uvedl, že kvůli evropské legislativě nejde prosadit předkupní právo, ale je možné převod půdy „zesložitit“ a zpoplatit tak, aby se to překupníkům nevyplatilo. Zmínil, že se nyní víc připomínkují zábory orné půdy. Připomněl, že zemědělství úzce souvisí s venkovem a že se mu líbí rakouský model, ve kterém mají lidé nižší odvody v závislosti na vzdálenosti od měst.
Na závěr ministr zmínil i další souvislosti společenského dění. „Vážím si všech zemědělců, živnostníků a podnikatelů, kteří překonali krizi z roku 2008 a nepropouštěli. Obecně mi vadí hlavní skepse a to, když si někdo neváží, že se máme mnohem líp, než lidi, co žijí tisíc kilometrů na východ. Málo si také uvědomujeme, že už 70 let v Evropě nebyla velká válka. Proto mám radši politiky, kteří sjednocují, než ti, kteří rozbíjejí,“ uzavřel Marian Jurečka.

Měl autoritu, a přitom byl laskavý, znělo na besedě o opatu Tajovském

Únor 15, 2017

Humpolec – Křehká, a přitom vnitřně pevná osobnost. Tak ve zkratce Aleš Palán a Jan Paulas charakterizovali opata Bohumila Víta Tajovského na besedě, kterou k 105. výročí jeho narození v Humpolci uspořádali místní lidovci, Česká křesťanská akademie a Kanonie premonstrátů v Želivě.
imgp7043.JPGZhruba 120 posluchačů si v sále humpoleckého muzea nejprve vyslechlo úvodní slovo současného želivského opata Jaroslava Jáchyma Šimka. Ten zdůraznil, že jeho předchůdce měl povzbuzení pro každého, kdo za ním přišel. „Byla s ním radost být. Podle jeho vrstevníků ho utrpení prožité v 50. letech z přísného a tvrdého člověka změnilo v úžasného tátu. Měl jsem dar být u jeho umírání a jeho poslední výdech byl plný míru a odevzdání,“ svěřil se opat Šimek.
Následně už redaktoři Katolického týdeníku Aleš Palán a Jan Paulas promluvili o tom, jak knižní rozhovor s opatem Tajovským vznikal. Vzpomínali na to, že i když pro tehdy osmdesátiletého duchovního bylo nahrávání vysilující, buď v něm sám chtěl pokračovat, nebo o přestávce místo odpočinku vyřizoval korespondenci – mimo jiné navzdory špatnému zraku osobně psal gratulace všem lidem, které měl ve své obsáhlé „kartotéce“.
„Největším utrpením pro něj bylo, že ztrácel paměť – v lágrech mu totiž bachaři dávali do jídla skopolamin (halucinogen, který měl oslabit duševní sílu vězňů – pozn. red.),“ zmínil Aleš Palán. Na skoro 12 let tvrdého vězení přitom Tajovský nevzpomínal s nenávistí, což potvrdili i ti z přítomných, kteří se s ním setkali. Naopak podobně jako další duchovní v kriminále tlumil nenávist vězňů ke komunistům. „Je zajímavé, že v roce 1956 (při tzv. maďarských událostech, kdy se čeští komunisté báli povstání – pozn. red.) si ho bachaři neomylně vybrali jako rukojmího. I oni věděli, že i když není přísný a působí laskavě, má velkou přirozenou autoritu,“ podotkl Jan Paulas.
Při dotazech a vzpomínkách posluchačů došlo i na historky o tom, jak opatovi Tajovského jeho tehdejší spoluvězeň Gustáv Husák sliboval, že až bude prezidentem, dá mu amnestii. Zájem vzbudily i paralely s tragickým osudem číhošťského faráře Josefa Toufara – opat Tajovský totiž zemřel na den přesně 50 let od tzv. číhošťského zázraku, o kterém měl mimochodem tehdy referovat uvnitř církve. imgp7038.JPG
Na závěr autoři s úsměvem vzpomněli, jak nemohli najít vhodný titul knižního rozhovoru, snad jen „Paměti Létajícího opata“ (přezdívka V. Tajovského – pozn. red.). Trn z paty jim vytrhl až editor nakladatelství Torst, který si vzpomněl, že humpolecký rodák Jan Zábrana v jedné básni cituje slova Tajovského jako svého tehdejšího učitele o tom, že „člověk musí hořeti“. A titul byl na světě.