EAD
Rodinné pasy
Miroslav Houška
MO Pelhřimov
Mladí křešťanští demokraté
KDU-ČSL
dfsdf

Nacházíte se zde:

Terorismus: Místo strachu hledat pevný bod

Červen 30, 2016

Častrov - Ani nadcházející léto nás nešetří tragických zpráv. Masakr v americkém Orlandu, zabití francouzského policisty, atentát v Istanbulu. Ze všech cítíme nenávist řady muslimů vůči naší civilizaci.
houska_seriozni_maly_lll.jpgJinak ale nevíme, co si s tím počít. Všichni vyjádří solidaritu s oběťmi a sejde se další evropský summit, který se nepohodne o kvótách. A tím to zřejmě zhasne. Kolik krve ještě bude muset být prolito, abychom našli rozumnou cestu, jak se snažit tomuto nebezpečí čelit? Evropská unie, která chce omezit pravidla pro používání střelných zbraní, nám v tom asi nepomůže.
Musíme sami najít něco pevného, o co bychom se mohli opřít, abychom nežili jen strachem z těchto teroristických útoků. Asi těžko se budeme opírat jen o naše technické vymoženosti, přeplněné supermarkety, supermoderní zdravotnictví a právo užívat si života na úkor druhých.
Spíš potřebujeme hledat něco, co nám dodá vnitřní sílu a jasný smysl života. Pro někoho to může být víra v Boha, pro jiného kvalitní výchova svých rodičů, dále zdravé vlastenectví, schopnost překonávat překážky, uživit svou rodinu poctivou prací a chránit slabší i s nasazením vlastního života. Tudy někudy by měla vést cesta ze strachu.
Ing. Miroslav Houška, lídr Pelhřimovska do krajských voleb

Pomoc s opatrovnictvím uvítá řada obcí, říká starosta Černovic

Červen 28, 2016

Černovice – Chystá se novela zákona, podle které už obce výkon veřejného opatrovnictví nebudou muset platit ze svého. Největší nápor mají tam, kde sídlí ústavy sociální péče, diagnostické a výchovné ústavy i další zařízení. Úlevu by tak chystaná novela mohla přinést třeba Černovicím, kde mají na starosti opatrovnictví 70 lidí.
brozek_kosileupr.jpg„Obnáší to i dost nepříjemné věci jako řešení dluhů opatrovanců, přestupky, komunikace s léčebnami a soudy atd. Kvůli některým klientům musíme cestovat třeba přes půl republiky. A nemůžeme na to vyčlenit jednoho úředníka se specializací na sociální oblast,“ říká starosta Černovic Jan Brožek. „A to ještě máme štěstí, že většina klientů žije v místě bydliště. Horší to mají obce, kde proběhla transformace ústavů a oni mají opatrovance rozstěhované,“ dodává.
Ministerstvo spravedlnosti teď navrhuje, aby se obce, které na to nemají kapacitu, domluvily s většími obcemi či městy. A hlavně aby za každým opatrovancem přišel finanční příspěvek. „Pokud na výkon opatrovnictví stát přispěje, a podle zpráv z ministerstva vnitra to tak vypadá, můžeme se o opatrovance starat daleko lépe,“ říká černovický starosta
„Uvažujeme také o tom, že by tuto činnost vykonávaly svazky obcí – např. naše Nová Lípa (svazek obcí na Černovicku a Kamenicku). Zájem by byl, a pokud by svazky dostaly peníze, mohly by činnost zadat profesionálovi,“ doplňuje Brožek. Nyní celkem 1285 obcí v Česku „opatruje“ dohromady 11 140 lidí. Největší zátěž s opatrovnictvím mají malé obce, kde je oficiální sídlo velkých ústavů – na Pelhřimovsku např. Lidmaň nebo Těchobuz.

Živnostníci mají silnější pouto k regionu. Ať je kraj podpoří!

Červen 15, 2016

Vysočina by mohla mít image drobných podnikatelů a rodinných firem, říká Jan Matějů
Každý rok od roku 2010 se z Vysočiny víc lidí odstěhuje, než přistěhuje. Řádově jde o stovky lidí za rok. Za pět let se z kraje odstěhovalo asi 1 % z celkového počtu obyvatel.
mateju_kostka_web.jpgDůvody stěhování? Většinou buď stěhování jinam za prací, nebo přistěhování sem na důchod. To by ale znamenalo ještě nepříznivější obraz našeho kraje – tedy že jsme atraktivní „jen“ pro penzisty z rušných velkoměst, kteří tu budou mít nižší životní náklady v důchodu.
Odcházejí hlavně mladí, a to za studiem do velkých měst mimo Vysočinu. Po studiích se už nevracejí. S názorem, že na vině je nedostatečný počet vysokých škol v regionu (prakticky pouze Vysoká škola polytechnická v Jihlavě a několik menších poboček vysokých škol sídlících jinde), tak úplně nesouhlasím. Nejsou to totiž jen studenti, kdo odejde a už se nevrátí. Bývají to i mladí lidé kolem 25 let odcházející tzv. na zkušenou do světa.
Přitom jsme krajem s jednou z nejnižších nezaměstnaností. Dnes jsou na Vysočině i místa s kritickým nedostatkem pracovníků. Oborová struktura firem je sice rozmanitá, ale převažují obory s nižší tzv. přidanou hodnotou. Důsledkem toho jsou nižší mzdy, než je celostátní průměr. A to lidi v produktivním věku od trvalého zakotvení na Vysočině spíše odrazuje. Navíc kvůli relativní roztříštěnosti obcí pak lidé víc utratí za dopravu do práce i jinam.
Současné vedení kraje si v „Programu rozvoje Kraje Vysočina“ vytklo podporu projektů z oblasti vědy, výzkumu a inovací. Tedy oborů s vyšší přidanou hodnotou, které mají zajistit práci vysoce odborným profesím. Nic proti tomu, ale jsme v začarovaném kruhu. Tyto obory totiž nemají na Vysočině tradici. Elektrotechniky, elektroniky, automobilového či zbrojařského průmyslu tu vždy bylo a je velmi málo. Převažovaly spíše strojírenské, textilní, dřevozpracující nebo potravinářské podniky. Tradiční obory v regionu mají pak přirozeně vliv i na oborové zaměření středního školství. Setrvačnost působí jak na straně škol, tak na straně potencionálních studentů a jejich rodičů. A tak zatímco nová odvětví raději jdou tam, kde už jsou patřičně kvalifikovaní pracovníci, tak studenti pro změnu raději volí studijní obory, kde už budoucí uplatnění reálně vidí. A změna tohoto stereotypu bude nějaký čas trvat
Důležitým faktorem při rozhodování, kde člověk zakotví je i to, zda působí jako podnikatel nebo jako zaměstnanec. Živnostníci a majitelé rodinných podniků mají logicky větší vazby na sídlo svého podnikání než zaměstnanci pracující za mzdu. Bohužel dnes se na drobné podnikání celostátně (celoevropsky) zapomíná. A přitom kraj jako mezičlánek mezi státem a obcí může být nejefektivnějším podporovatelem drobného podnikání na svém území. Navíc zvlášť Vysočina má v tomto několik plusů: skromní, pracovití lidé, relativně zachovalá sociální struktura, členitost sídel i oborů vhodných právě pro malopodniky.
Prostřednictvím Fondu Vysočiny lze nastartovat řadu podpůrných programů pro začínající a drobné živnostníky a rodinné firmy. Aktuálně fond rozdělí cca 40 milionů korun ročně. Není to málo, ale chtělo by to „přiložit pod kotel“ a alokaci zvýšit o řádově další desítky milionů.
A nejde jen o přímé finanční podpory. Této strategii je třeba přizpůsobit i střední školství, které kraj zřizuje. Jak se momentálně vyučuje „podnikání“ na středních školách? Jak se o samostatném podnikání jako možnosti uplatnění v pracovním životě na školách mluví? I poradenská centra, inkubátory, spolupráce s profesními svazy apod. – to vše může vytvořit další podpůrný aparát.
Vysočina rozhodně má na to vybudovat si image kraje podnikatelů a rodinných firem!
Ing. Jan Matějů, člen rozpočtové komise Kraje Vysočina a jednatel firmy DH Dekor

Malí farmáři mají výpověď z mlékárny. Je třeba se jich víc zastat

Červen 9, 2016

Další velká mlékárna dala výpověď zemědělcům, kteří dodají méně než 500 litrů mléka denně. Teď jde o mlékárnu v Hlinsku, kam řadu let dodávali mléko i menší farmáři z Vysočiny – hlavně ze Žďárska.
houska_smich_profi_mala.jpgUž dříve se podobně zachovala mlékárna ve Velkém Meziříčí. Velcí zpracovatelé zemědělských produktů nestojí o malé dodavatele a připravují tak venkov o pracovní příležitosti. Likvidují tak farmáře, kteří nemají další zaměstnance a sami jako rodina hospodaří 365 dní v roce. Sedlák, který byl kdysi kulakem a měl přes 20 hektarů, má dnes se svými 20 kravami smůlu.
Někdo si řekne: „Tak si najde odběr jinde“. Jenže to v době přebytku mléka kvůli stoupajícím dovozům a minimálním výkupním cenám mléka je téměř nemožné. Proto je takový krok pro malé farmáře téměř likvidační. Často mají půjčky a prodej mléka je pro ně jedna z možností, jak je splácet.
Podobný osud jako producenty mléka stíhá i malé dodavatele masa. Konkrétně mám příklad od soukromého rolníka Josefa Simandla z Jiratic na Třebíčsku, kdy od něj po mnoha létech spolupráce přestali vykupovat. „Monopolizace“ zemědělství jho přinutila, aby vše zpracovali i prodávali doma. Jenže po spotřebitelích, rozmazlených nereálnými akcemi v supermarketech, těžko lze chtít, aby si pro tyto potravin ještě jezdili někam na venkov.
Je tedy otázkou, zda podpořit menší producenty potravin nebo přinutit řetězce k přísnějším pravidlům a k většímu podílu odběru od regionálních zemědělců.
Kraj Vysočina by měl mít zájem i o rozvoj drobných farem a hledat nějaké možnosti podpory. Například malé farmy podpořit přes místní rozvoj tak, jak podporuje menší obce (Program obnovy venkova, malotřídky atd.). Samozřejmě kraj nemá moc možností, jak drobné zemědělce podporovat přímo, ale může svou autoritou upozorňovat například na to, že supermarkety se k nim nechovají fér. Na rozdíl od těch v Německu nebo Rakousku, kde je větší podíl regionálních potravin
Další možnost, kterou by měl kraj prosazovat, je spotřeba regionálních potravin ve školách, nemocnicích a dalších zařízeních, která zřizuje. Současná snaha nakoupit nejlevnější potraviny, které na trhu existují, není správná.
Potraviny nejsou jen zboží, ale také strategická surovina. V době krize je jakýkoli stát bez potravinové soběstačnosti velmi zranitelný. Proto jsou alarmující údaje Agrární komory, že za posledních deset let stoupl dovoz vepřového masa o 750 %, másla a jiných tuků o 305 %, dovoz sýrů a tvarohů o 279 % a dovoz brambor o 254 %.
Miroslav Houška, krajský zastupitel (KDU-ČSL)